• hecfprg

This is island

Aktualizace: 9. úno 2019

Očima turistů, kteří nelezou na hory, nespí ve stanu a rádi se projíždí autem...


Nebyla to Sofiina volba. Nebylo to těžké rozhodování. Naše první společná dovolená nemohla být v resortu s all inclusive páskou (a nikdy nebude). Byli jsme spolu zhruba půl roku a já věděl, že jedeme na stejné vlně.


Termín byl jasný. Byl začátek srpna roku 2018. V ČR panovala tropická vedra k posrání. První myšlenka o dovolené na severu vznikla v tramvaji č. 17, kde se k mému obličeji nebezpečně přibližoval „koláč“ mladého studenta ČVUT (oboje měl na triku).


První věc, kterou jsme začali řešit, byly letenky. Po důkladném pátrání přes všechny možné portály a rozcestníky s letenkami, jsme se rozhodli, že poletíme z Drážďan. Anetka má podkrovní byt u rodičů, kteří bydlí kousek od Roudnice. Jezdíme tam na víkend, když si chceme odpočinout od spěchu v Praze a zároveň naše Jessinka miluje tamní přírodu. Z Roudnice je cesta do Německa poměrně krátká.


Dalším krokem byl nákup oblečení a potřeb. Jelikož jsme cestovali na sever, akutně jsem sháněl věci značky North Face, kterou jsem viděl na Pinterestu u digitálních nomádů. Bohužel sehnat v létě kulicha je docela problém. Naštěstí jsem narazil na skateshop v Revoluční, kde jsem měl dovoleno prohrabávat starší zásoby, uschované v krabici. Tenhle krok je potřeba nepodcenit, vše musí být na fotkách z Islandu dokonalé. Cestovatelské, nepromokavé a navíc zlevněné bundy jsme sehnali v Tescu. Narazil jsem na žlutou bundu, která je na 80 % obrázků z Islandu. To jsem potřeboval. Pak přišly na řadu boty na pořádný „hike“. Anetka je měla, já ne. Naštěstí je tu Sport Direct, kde seženete snad úplně vše. Tak jsem si koupil pořádný „travelerský“ boty (měl jsem je na sobě za celou dovolenou asi jednou).



Chyběla už jen jedna věc - sehnat pár posledních předmětů na pořádnou „flat lay“ fotku. Tak jsem dokoupil mapu a kompas a šlo se na věc.


Nyní už stačilo vyřešit jaký a od jaké společnosti si půjčíme auto, a kde budeme bydlet. Do odletu zbývá pár dní, ale nebojíme se. Stále můžeme použít stan, což by bylo pro nás dva jen těžko představitelné. Omlouvám se všem travelerům, influencerům a nomádům, ale my prostě potřebujeme postel a sprchu. Na druhou stranu chápu, že fotka ze stanu, směřující na nohy je fakt boží. Auto jsme si nakonec půjčili od společnosti Geysir, kde nebyl potřeba platit depozit, tak jsme platili jen skutečnou cenu za půjčené dny. Geysir sídlí v blízkosti letiště v Reykjaviku a doveze vás tam autobus. Ovšem na co si dát obrovský pozor je potřeba dvou řidičů. Neměli jsme s tím zkušenost a chtěli jsme ušetřit, tak jsme pojistili jen jednoho řidiče - mě. Musím uznat, že po návratu z dovolené jsem nechtěl měsíc řídit.



Svou roli na tom hraje i fakt, že jsme dlouho řešili, zda si půjčíme 4x4 větší vůz nebo nějaký malý osobák. Naše volba byla malé auto značky Hyundai a zde doplňuji informaci, že mám 193cm.


Ubytování jsme vyřešili přes Airbnb a Booking. První místo jsme si našli přímo v Reykjaviku. Byl to malý, útulný a čistý byt. Vše bylo v pořádku a pár dní jsme strávili zde. Druhé místo jsme volili kvůli lokalitě. Potřebovali jsme o něco blíže k ledovcovému jezeru Jökulsárlón a proto jsme druhé ubytování zvolili eco vesničku s dřevěnými domky uprostřed lesů. Nejen, že to zní hororově, ale taky to tak působí. Při naší návštěvě zde bylo asi minimum hostů. Výsledný efekt byl dokonalý – klasická ospalá díra. Pokoj byl však také čistý a my byli spokojeni. Jediná věc, která byla na hovno, byl sýrnatý „smrad“ vody, která byla přímo z horských pramenů. Každý večer jsme se vždy pěkně vyvoněli.


Zpětně přiznávám, že letět z Drážďan byla skvělá volba. Lidí bylo všude poměrně málo a celkově panoval na letišti klid. Bohužel, jak je toto letiště malé, tak se nám víc zobrazoval obrázek toho, jak moc se Island za posledních 5 let změnil v turistickou atrakci. Nebyli jsme jediní Češi, kteří měli tak originální nápad na super dovolenou. Bylo nás víc. Ovšem my jediný jsme v porovnání s ostatními vypadali, jako kdyby naše destinace nebyl Island ale spíše slunná Kalifornie. Nestačili jsme se divit, jak byli ostatní připraveni. Všichni měli velmi teplé oblečení, svetry, oteplováky, bundy, boty do metrového sněhu, termosky, karabinky a takové ty horal věci.



Tak jsem tam seděl ve svých potrhaných Vanskách, pojídal jsem Pringles a stále vyděšeně civěl na Anet. Přemýšleli jsme, zda jsme se o tom počasí na Islandu informovali správně. Nakonec jsme se docela trefili. Teplota kolísala od 11°C do 15°C a převážně pršelo. Ovšem počasí se měnilo každým kilometrem. S Anet jsme se shodli, že pravděpodobně ty ostatní cestující měli jen jiný cíl. Všichni se asi sešli na vrcholku té největší hory na Islandu nebo jeli zdolat Heklu.

My ne. My jsme si užívali scenérie po krásné asfaltce. Vybrali jsme si klasickou cestu po „Ring road“, což v tu chvíli bylo super, ale až pojedeme na Island znova – pojedeme na opačnou stranu ostrova. Ano, zcela určitě jsou tradiční vodopády a horké prameny parádní zážitek. Bohužel si dovedu představit, že např. před 10- ti lety, se muselo jednat o naprosto unikátní záležitost s minimem turistů. Ale příroda a místa, nejen na obvyklých „atrakcích“ vás donutí nad tím nepřemýšlet. Prostě sednete do auta a hned se začínáte kochat krajinou. Za týden jsme toho stihli poměrně dost.



V Reykjaviku jsme si užívali deštivé procházky, navštívili jsme několik kaváren, kde jsme si vychutnali úžasný skandinávský „flat white“. Objeli jsme všechny možné vodopády, navštívili několik kostelů a to i ten „profláklý“ černý, kam se jezdí točit a fotit svatby. Nakonec jsme zjistili, že tam nejezdí jen video tvůrci, ale i autobusy turistů. Na fotku kostela bez lidí jsme čekali bezmála 15 minut – k posrání. Nejkrásnější zážitek jsme si odnesli od starého bazénu Seljavallalaug, který je sice nejvíce hipsterským místem na Islandu, ale stojí opravdu za to. A naším druhým top místem je ledovcové jezero Jökulsárlón. Stejný zážitek bychom si odnesli i od pramenů Reykjadalur a Hrunalaugu, nebýt tolika turistů. Největším vtipem je kráter Keriq, kde se jako na jediném místě vybírá vstupné. A výsledek? Posraná díra, která je nikterak zajímavá. Myslím, že daleko lepší je Amerika u Berouna.


Island je krásné místo, to bez pochyby. Myslím si, že při druhé návštěvě si člověk rozmyslí, kam se vydá a zda bude chtít šetřit na autě. Doufám, že se tam letos nebo příští rok podíváme znovu. Tentokrát na více dní a s autem, se kterým projedeme horní část ostrova včetně hor.


V okruhu lidí, kteří znají nebo snad byli na Islandu, nebo ve skupině nomádů a „instagramerů“ nejsou určitě naše fotky žádným překvapením.

Ale věřte mi, že když jsem přivezl zážitky a fotky na rodné Kladno, děda i rodina byli naprosto uchváceni.

A to mi úplně stačilo.

A na závěr malý tip. Cesty mezi jednotlivými místy si můžete zkrátit soutěží - počítáním turistů z Asie, kterých tam bylo opravdu dost.








0 zobrazení

​© 2019 petr kureš